Stát v hrsti
(neredigovaná verze článku z HN /březen 2001/ke sčítání lidu 2001)
Vojtěch Kment

ČSÚ shromažďuje data pro centrální registr osob a nemovitostí

Kdyby vás někdo cizí zastavil na ulici a požádal, abyste mu sdělili své jméno, rodné číslo, národnost, státní příslušnost, náboženskou denominaci, vzdělání, profesi a funkci v zaměstnání, asi byste k němu pojali nedůvěru. Ještě více byste byli rozhořčeni, kdyby požadoval sdělit i přesnou identitu nejbližších příbuzných s nimiž bydlíte, adresu školy, do níž dochází vaše děti, domácí adresu, velikost bytu, a některé jeho vybavení. Předpokládám, že by vás neuklidnilo, pokud by se hájil tím, že informace sbírá pouze pro statistické účely, a že ochrana údajů je sice zajištěna, ovšem nemůže vysvětlit jak. Podobně by vás rozrušilo, kdyby takové osoby chodily po místních úřadech jako detektivové a zjišťovaly si takové informace i bez vašeho vědomí či svolení vůbec.

Aby se takové případy nestávaly, je ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromí a shromažďováním osobních údajů zaručena nejvyšším zákonem státu, Ústavou ČR, všem občanům České republiky bez rozdílu. Čs.statistický úřad si proto pro svou činnost upravující sčítání lidu, bytů a domů, nechal udělit parlamentem jistou vyjímku z ústavní ochrany občanů v zákonu 158/99Sb., určujícím mantinely sčítání, včetně druhů údajů, jež může shromažďovat k fyzickým osobám. Pro ochranu uložení osobních údajů pak platí další zákony, kterými se musí řídit.

Hlavní potíž vznikla s prováděcí vyhláškou 354/2000Sb., kterou ČSÚ vydal až vloni na podzim. Navrženými sčítacími listy totiž ČSÚ sbírá více a hloubějších údajů, než je k tomu oprávněn sčítacím zákonem a tyto přidané údaje představují tu nejcitlivější kategorii informací. K osobám např. navíc shromažďuje údaje o identifikaci bytu (políčko kódy-nevyplňujte) a potažmo o všech vztazích (většinou příbuzenských) k jiným osobám v domácnosti, včetně jejich plné identity. Pochopitelně i všechny údaje k bytu a domu. Celkově ČSÚ sbírá dostatek informací k tomu, aby mohl vytvořit jeden centrální superregistr osob a centrální registr nemovitostí. K prvnímu nebyl zákonem zmocněn, ohledně druhého je sčítací zákon vnitřně rozporuplný.

Z takových registrů sice lze vytvářet statistiky (k čemuž zákon jedině opravňuje), prakticky však mohou být použity i pro účely komerční, bezpečnostně zpravodajské i kriminální. Jen pro účely přímého marketingu lze odhadnou celkovou cenu sebraných dat na cca. 10 miliard Kč. Přitom je již nyní lze umístit na datový nosič menší, než je krabička cigaret.

Protože formát formulářů a způsob jejich sběru byly navrženy z hlediska preventivních metod ochrany dat nevhodně, bude nyní krajně obtížné tak cenná data v informačním systému ČSÚ uhlídat. Dojde-li však k úniku, bude velmi obtížné dokázat, u koho k němu došlo a uplatnit sankce. S údaji totiž přichází do styku poměrně nekontrolovaně komisaři, revizoři, obce, pracovníci ČSÚ i pracovníci externí firmy pro pořizování dat.

Většina dosavadní veřejné kritiky se skutečně soustřeďovala na podružnosti, např. kuriozitu některých údajů. Poněkud vážnější atribut - totiž rodné číslo, pak není nebezpečné samo o sobě (např. na vrátnici České televize tolik nevadí), ale pouze jako pojítko různých informací k jedné osobě, z různých databází. I když ČSÚ snad skutečně nebude technicky pořizovat jméno a příjmení ze sčítacích formulářů, je toto jméno a příjmení k rodnému číslu a všem datům ze sčítání opět snadno připojitelné z libovolné jiné databáze, jež je obsahuje, např. z registru rodných čísel, který vede opět právě ČSÚ. Hlavní bezpečnostní riziko pak tkví v obrovském adresném nahromadění mnoha informací ke každé osobě, včetně příbuzenských vztahů v domácnostech a informací i o těchto osobách. To vše zcela koncentrovaně pro všechny občany ČR a za území celého státu, v rozporu se zákonem, a při zanedbání použitelných bezpečnostních zásad pro shromažďování údajů. Doslova a do písmene, údaje o všech občanech ČR a informace, jež ve sčítání poskytnou, se vejdou do lidské dlaně.

Podle rodného čísla lze určit přesně byt osoby, v němž bydlí, adresu domu, a během sekundy zobrazit graficky i strukturu celé konkrétní domácnosti (tj. typicky část konkrétní rodiny). K dětem pak lze z údajů zjistit třeba adresu školy, k ostatním adresu zaměstnání. Příbuzenské vztahy nezastarávají tak rychle - ještě po 50 letech bude z těchto údajů zjistitelné, že dnešní dvě malé děti, které samy ani nic nevyplňují, jsou sourozenci, a kdo byli jejich rodiče.

Případ Sčítání se stává společenským precedensem, jak dalece bude ústavní ochrana občanských práv brána v praxi vážně. Připravovaný státní informační systém, jenž by měl existující registry převést do počítačové podoby a umožnit vzájemné propojení, má-li být z hlediska občanů bezpečný, bude potřebovat velmi důkladné ochrany a spolehlivou metodiku. Je varující, že ačkoliv byl ČSÚ i vláda od přelomu roku upozorňováni na rizika jejich postupu různými bezpečnostními znalci, rozhodli se je ignorovat a sčítání provést podle zmíněné neblahé vyhlášky ČSÚ.

Statistici a další subjekty, které sčítání potřebují skutečně pouze pro statistické účely, by spíš než na kritiku kritiků, se měli zaměřit na to, proč si ČSÚ počínal a dále jedná tak nekvalifikovaně a zda tím vzbuzuje důvěru, že dokáže sebraná data ochránit. Jde i o jejich čistě osobní údaje, jež se mohou dostat k té cizí osobě z ulice.